Diecézní setkání mládeže (DSM) v Brně, 4.4.2009

DSM s otcem biskupem Vojtěchem Cikrlem – 4. dubna 2009 – „Máme naději v živém Bohu“ 1 Tim 4,10

Fotografie zde.

img_1818

Letos už 19. DSM se nemohlo obejít bez účastníků z Knínic a okolí! 🙂  Určitě jsme knínickou farnost nezahanbili, protože v sobotu ráno se nás na vlakové zastávce sešlo celkem 17 a v Brně se připojili další 2.

Bylo moc fajn zase po nějaké době společně vyrazit na zajímavou akci.

Navíc letos přibyly mladší ročníky, pro které toto setkání bylo premiérové (Alča, Kristýna, Radka a Tomáš). Mezi ostatní mazáky patřili Lucka, Ivana, Lada, Honza, Dušan, Jáchym, Danek, Martin, Petr, Martina, Tomáš, Kamil, Bára Vaškem a Mirkem.

Věřím, že všem těmto se setkání líbilo stejně jako mně nebo třeba ještě víc 😉 . Bylo opravdu velice povedené, příjemné, zábavné…prostě super! Přispělo k tomu určitě skvělé počasí, za které jsme Bohu velmi vděční, a také z programu vyzařovala pohoda a radost. Moderátoři byli skvělí a navíc se po „jevišti“ (tj. prostor před oltářem v katedrále sv. Petra a Pavla) sem-tam pohybovaly takové dvě zvláštní postavičky, které byly zkrátka nepřehlédnutelné a nezapomenutelné! Této dokonale sehrané dvojici smekám poklonu. Představovali Pata a Mata a objevili se na place vždy v pravý čas, když bylo potřeba něco přinést, odnést, umýt, připravit, opravit, nachystat…sice jim tos jejich inteligencí a šikovností trvalo o něco déle, než by to zvládl průměrný občan ČR, ale za to dokázali během svého výstupu všechny tak rozesmát, že se katedrála chvěla ve svých základech. 😆

otec biskup Vojtěch a Cikrle, otec Roman Kubín a další kněžíSvojí návštěvou nás samozřejmě poctil
otec biskup Vojtěch Cikrle
.

Přednesl nám katechezi na téma „Máme naději v živém Bohu“, což bylo motto celého setkání. Jeho slova se pokusím přiblížit zde. To bylo dopoledne po úvodní scénce, která navodila atmosféru toho, že jsme všichni na jedné lodi – lodníci drhli palubu, potom přišli Kristýna a Méďa, což byli letošní moderátoři a pak pozvali na palubu člověka s nejvyšší hodností, kapitána – tedy otce biskupa. Odpoledne nám otec Vojtěch odpověděl více či méně na naše dotazy a na závěr byl s námi přítomen nebo spíš my jsme byli přítomni s ním při slavení mše svaté, kterou celé setkání končilo.

Dostali jsme od něj na památku krátký dopis, který nás má povzbudit v životě křesťana – a protože se chceme podělit o jeho slova, která jsou určena i pro každého z vás, čtěte právě zde:

Moje milá ovečko,

mám radost, že hledáš svou cestu životem v blízkosti Ježíše Krista

že se učíš do něj vkládat svou naději, svá očekávání.

Mám radost, že se v dnešním světě, často v nevěřícím prostředí

sama stáváš nadějí pro ty druhé.

Modlím se za tebe a ze srdce žehnám.

+ Vojtěch Cikrle, Květná sobota 2009

Co více říct.

Á, přece jen jedno zklamání v tento úžasný den: k obědu nebyly párky, ale bageta! Ale snad se pořadatelé umoudří a příště nás zase potěší. 😀

Velmi se mi také líbil nápad, kterým pořadatelé ozvláštnili liturgii – na lístečky měl každý napsat odpověď na otázky: Jakou nejaktuálnější naději máte v živém Bohu? Co od Boha očekáváte? Tyto naše naděje byly pak při obětním průvodu přineseny před oltář a obětovány spolu s chlebem a vínem a dalšími dary, které jsme Bohu přinesli ve svých srdcích.

Konec se blížil, pohlceni velkým davem posunujícím se hlemýždí rychlostí k východu katedrály jsme se dostali ven, obdrželi jsme přívěšek ve tvaru kotvy jako znak naděje, po delší době jsme se všichni našli a vyrazili na vlak s domněnkou, že rychlík domů krásně stihneme.

Už stojíme na nádraží, začínáme se nudit, kde ten vlak je? …ještě 4 minuty…Mirek nás přepočítává…někdo chybí! Opravdu – jeden muž (teda slečna) přes palubu. Hodně jsme se zarděli ostudou, že jsme nechali jednu z našich nejmladších účastnic napospas neznámému Brnu, ale vše dobře dopadlo J. Nohy poháněné strachem a dobré kontakty na správném místě pomohly situaci vyřešit a věřte nevěřte, vlak jsme stihli.

Chtěla bych povzbudit všechny mladé, kteří se ještě neodvážili s námi jet na DSM, aby příští rok neváhali! Bude to jubilejní 20. ročník, takže nás čeká určitě nějaké překvapení, a i kdyby ne, tak každé setkání je přínosem. Pokud jen trochu člověk chce být otevřený druhým lidem a Bohu, může zažít dobrodružství, zábavu, nefalšovanou radost, potěšení s kamarády, odpuštění ve zpovědnici, duchovní obnovení při katechezi a mši svaté, může nabýt vědomosti a nové zkušenosti z dopoledních skupinek. Tolik zážitků během jednoho dne.

Odkaz na katechezi otce biskupa Vojtěcha z DSM.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *