Katecheze otce biskupa Vojtěcha z DSM 2009

Dopoledne na diecézním setkání mládeže v Brně k nám mladým promluvil otec biskup Vojtěch Cikrle…

Pat a Mat přinesli tabuli…otec biskup ji otočil, aby na nás nekoukal stojan, ale papír, na němž byl obrázek, který (jak se otec biskup později přiznal) maloval v sobotu ráno. Zkusím ho popsat. Byly tam tři soustředné kruhy. Vnitřní nejmenší vymalovaný červeně (tj. barva Boha) s nápisem Boží láska, Duch svatý. Ostatní dva kruhy vybarveny modře (tj. barva lidství), v jednom z nich napsáno duše, ve druhém tělo.

Otec biskup začal slovy: „Co pro svatého Pavla znamenalo být s Kristem?Pavel Tesalonickým napsal: Buďte posíleni na těle, duchu i duši.“ Pokud jsem katechezi dobře pochopila, snažil se nám otec biskup vštěpit základní myšlenku, a totiž, že je velmi důležité pro život v Kristu, pro můj duchovní život, zachovávat tento řecký obraz jednoty těla, ducha a duše, jak namaloval na schématu. Při čemž nejdůležitější je ten nejvnitřnější kruh (Boží láska a Duch svatý) – ten totiž ovlivňuje duši a duše zase ovlivňuje tělo.

  • Co když ale ten nejvnitřnější kruh, tedy Boží lásku a působení Ducha svatého oddělíme černou čarou, tj. hříchem!? Pak zůstává jen duše a tělo. A co z těchto dvou převládne? Tělo. Vždy to tělesné! Člověk se rázem dostane do situace, kdy neví, co má dělat. Pokud je odloučen od Boží lásky, je zmatený.

Otec biskup vysvětluje, jak tento fakt potvrzuje pohled do dějin: „Vždy, když se lidstvo odloučilo od Boha, vznikly ideje (vymýcení nežádoucích ras, komunismus, socialismus), kterými lidé chtěli dosáhnout dokonalého světa.“ Nikdy se to ale nemohlo a nemůže podařit. I my, pokud nejsme napojeni na Boha, jsme plni idejí (co musím zvládnout, abych změnil svět, co musím vlastnit apod.), z nadšení je pak ale ztracení…A nakonec, jak řekl otec biskup, se dostaneme do stádia, kdy si řekneme, že všechno je podmíněné – tzn. že nemůžu nic změnit, vše je ovlivněné tím, že jsem se narodil v takové a takové rodině, že mě vychovali takoví rodiče, že na mě působí takoví kamarádi, že moje babička zapíchla sousedku – s tím nic nenadělám, mám to v sobě, všechno je zbytečné, co s tím nadělám…tak se chováme, když v nás není Boží život!

  • Ale já přece můžu porušit černou čáru hříchu, která mě odděluje od Boha, Bůh odpouští, miluje mě! –> a pak se uvidím v Kristově světle! 🙂

Dále potom otec biskup upozornil na rozdíl mezi pravým duchovním životem (který žijeme v záři Boží lásky) a pseudoduchovním životem, který si lidé vytvářejí na základě psychosomatického života – kdy nejvnitřnější kruh je prázdný – Bůh tam nemá své místo a další kruhy tvoří tzv. psyché a tělo. Jen na těchto dvou součástech člověka se nedá vybudovat duchovní život!

Ke konci otec biskup vyzdvihl roli křtu, který má moc zaplnit prázdné místo vnitřního kruhu – křtem člověk dostává nový život z Trojice, vytváříme vztah s Bohem. Křtem, ale i stále novým rozhodováním se pro to, že chci žít v nejužším spojení s Bohem, žijeme život opravdu ve světle Boží lásky, v záři Ducha svatého, stáváme se syny, tzn. dědici, spolupracovníky Boha…A s tímto máme jít do světa, to je poslání, které máme naplňovat à nést do světa naději = to je duchovní život.

Na úplný závěr otec biskup shrnul v několika bodech, jak posilovat duchovní život:

–          Žít z Tradice církve

–          Žít z Magisteria (učení církve)

–          Žít z modlitby

–          Žít z liturgie

A tak se radujme! Odvážně strhávejme černou čáru hříchu!

Boží dary čekají na nás a skrze nás jimi chce Bůh obdarovat i druhé.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *