Bře 03

Záznam – postní duchovní obnova, 3.3.2018, o. Martin Hönig

Téma: Jak se stát svatým uprostřed světa, 3.3.2018, Knínice

Fotografie zde

1.přednáška (ke stažení MP3)

 

2.přednáška (ke stažení MP3)

 

3.přednáška (ke stažení MP3)

 

závěr (ke stažení MP3)

Lis 05

PULS – Fond na podporu …

V roce 2016 zahájil svou činnost fond PULS – Fond na podporu kněží a pastorace brněnské diecéze. Jeho správci R. D. Mgr. Pavlu Kafkovi jsme položili několik otázek.

 Mohl byste nám Fond na podporu kněží a pastorace brněnské diecéze, v jehož čele stojíte, stručně představit?

Fond byl zřízen 1. srpna 2016 jako organizační složka brněnského biskupství. Řídí ho správní rada podle biskupem schválených stanov a je kontrolován ekonomickou radou diecéze. Jeho úkolem je shromažďovat prostředky na materiální zajištění kněží a pastorace naší diecéze.

Výdaje fondu směřují do tří oblastí: kněžím – jedná se o prioritní oblast, která pokrývá náklady na mzdy a výdaje spojené s formací a vzděláváním kněží, farnostem – náklady na zajištění technické a ekonomické agendy farností, tj. vedení účetnictví, administraci dotačních žádostí, zajištění stavebních akcí apod. a diecézi – každý rok je podpořen jeden vybraný projekt, který odpovídá na aktuální potřeby a výzvy v diecézi.

Vznik fondu souvisí se změnou stávajícího způsobu přispívání věřících na potřeby diecéze. Do loňského roku přispívala každá farnost na potřeby diecéze deseti procenty ze svých příjmů, této praxi se říkalo „desátek“.  Nový způsob je postaven na vizi velké rodiny malých dárců. Právě k realizaci tohoto záměru byl zřízen fond, do kterého mohou dobrovolně podle svých možností přispívat i jednotliví dárci. Tyto dary jsou projevem spoluodpovědnosti za život brněnské diecéze.

Z jakých zdrojů pochází finanční prostředky, kterými fond disponuje?

Cílem je, aby většina finančních prostředků pocházela od dobrovolných dárců, kteří se registrují jako donátoři a svým pravidelným darem chtějí podporovat kněze a pastoraci v naší diecézi. Dalším příjmem fondu je účelová sbírka, která proběhne ve všech kostelích v neděli 24. září 2017. Poslední zdroj příjmů tvoří roční příspěvky farností. Ty jsou stanoveny částkou 280 korun za každou dospělou osobu ve farnosti a procenty z hospodaření s farním majetkem.

Od ročního příspěvku farnosti je odečtena výše zářiové sbírky ve farnosti a všechny dary donátorů, kteří si při registraci přáli, aby jejich dar byl započten do zvolené farnosti. Smyslem tohoto na první pohled složitého způsobu započítávání darů donátorů je, aby každý donátor svým darem podpořil nejenom život v diecézi, ale i svou vlastní farnost.

Pro mnohé z nás je slovíčko „donátor“ zcela novým pojmem. Mohl byste nám ho přiblížit?

Slovo donátor pochází z latiny (donum = dar, donator = dárce) a církevní tradice takto označovala dárce odedávna.
Donátorem brněnské diecéze se může stát každý, kdo se zaregistruje jako dárce a svým darem chce podpořit život církve. Ve mně osobně navíc slovo donátor evokuje pocit hrdosti na to, co podporuji a pod co jsem ochoten se podepsat.  Poprvé jsem se s tímto slovem setkal během studií v Římě, kdy jsme se každý den modlili za donátory naší české koleje Nepomucenum. Díky tomu mám donátorství spojeno s projevy duchovní vděčnosti. Proto je za všechny donátory fondu obětována mše svatá a jsou provázeni každodenní prosbou o Boží požehnání.

Přiznám se, že mne velmi zaujalo slovní spojení „velká rodina malých dárců“

Velká rodina malých dárců je nosnou myšlenkou fondu. Stále jsou aktuální slova sv. Jana od Kříže, že dárce je víc než dar. Lidé ochotní se zapojit do života diecéze a to třeba i prostřednictvím finanční podpory, jsou cennější než dary samotné.  Ochota stát se donátorem je především gestem, kterým dávám najevo, že mi záleží na budoucnosti církve.

 Jakou formou se do podpory fondu mohou zapojit jednotlivci nebo rodiny?

Nejdříve bych zmínil podporu duchovní. Stále platí, že bez Božího požehnání marné lidské namáhání. Důležitá je rovněž podpora v podobě zpětné vazby na činnost fondu, šíření jeho dobrého jména, propagace fondu ve farnosti nebo nabídka profesní pomoci. Neméně důležitá je pomoc finanční. Každý je zván k donátorství a tak přispět k tomu, aby brněnská diecéze pulzovala životem.  Konkrétním krokem je výběr jednoho z dárcovských programů uveřejněných na webu nebo na letácích fondu a následná donátorská registrace.

Kam je možno se obrátit pro více informací o fondu, jeho aktivitách a také o možnostech zapojení se do jeho činnosti?

Veškeré informace jsou dostupné na stránkách fond.biskupstvi.cz  nebo v tiskovinách, které se průběžné distribuují do farností.

Děkujeme za rozhovor 

D. Mgr. Pavel Kafka (*1974) kněz brněnské diecéze. Po studiu na CMTF-UP v Olomouci a na Papežské lateránské univerzitě v Římě působil od r. 2002 jako farář ve farnosti Kunštát na Moravě a následně od r. 2009 jako děkan v Hustopečích u Brna. Od 1. 8. 2016 se stal biskupským delegátem pro materiální zajištění kněží a pastorace a byl pověřen správou Fondu na podporu kněží a pastorace brněnské diecéze.

Bře 05

Záznam – postní duchovní obnova, 4.3.2017, o. Michal Seknička

Téma: Duch Svatý v církvi včera a dnes, 4.3.2017, Knínice

1.přednáška (ke stažení MP3)

 

2.přednáška (ke stažení MP3)

 

3.přednáška (ke stažení MP3)

Úno 14

Záznam z postní duch.obnovy – Jan Špilar, 13.2.2016

Záznam z postní duchovní obnovy – Jak hořet, ale nevyhořet konané v kostele sv. Marka v Knínicích 13.2.2016. Duchovní obnovu vedl jáhen Mgr. Jan Špilar, majitel brněnského kadeřnického studia Střihoruký Edward.

  1. přednáška (MP3), délka 43:21
  2. přednáška (MP3), délka 45:25
  3. přednáška (MP3), délka 36:52
Úno 21

Postní duchovní obnova, 21.2.2015 – záznam

Duchovní obnova byla na téma EUCHARISTIE, ZDROJ NAŠEHO ŽIVOTA a vedl ji o. Roman Kubín.

1. část (poslech online, nebo ke stažení v MP3 zde)

2. část (formát MP3 zde)

3. část (formát MP3 zde)

Úno 13

Postní projekt – dílny, jarmark, beseda

Velikonoční tvořivé dílny

Budou každý pátek od 15h – 17h na faře v Knínicích. První dílna připadne na 20. února 2015. Dílny končí velikonočním jarmarkem.Více na plakátech.


Velikonoční jarmark

se bude konat 22. březen 2015 v Knínicích na „Sýpce“. Výtěžek z jarmarku věnujeme Hnutí pro život ČR.

Hnutí Pro život ČR je registrovaným spolkem, který má za cíl obnovit vědomí neměnné důstojnosti a nedotknutelnosti života každého člověka od jeho početí do přirozené smrti a uznání jeho plné právní ochrany.

Konkrétně se jedná o:

  • zákaz zabíjení dětí před narozením
  • obnovení vědomí důstojnosti všech lidí, i nemocných a tělesně postižených
  • obnovení smyslu pro důstojnost lidské sexuality
  • podpora přirozené rodiny založené na nerozlučitelném manželství muže a ženy

Hnutí Pro život ČR poskytuje praktickou pomoc, vydává a šíří související informace, pořádá přednášky a informační kampaně, podporuje systematické modlitební úsilí a spolupracuje na legislativních změnách.

Ochrana lidského života nevychází z náboženství, ale z přirozeného rozumu.


Beseda

se spoluzakladatelkou Hnutí pro život paní Sylvou Bernardovou  a gynekoložkou MUDr. Xenií Preiningerovou, která je členkou Hnutí pro život, bude 8. března 2015 v 15h v kulturním domě v Knínicích.

Bližší informace o dílnách, jarmarku a besedě můžete sledovat na plakátech, které budou na vývěskách před úřadem městyse, před kostelem, v obchodech, a také na webových stránkách úřadu městyse www.kninice.web4u.cz a stránkách farnosti.

Lis 29

Půjdem spolu do Betléma

Program je složen ze dvou částí:
– prožívání doby adventní spojené s výrobou betlému
– sváteční den se Svatou Rodinou – 28.12.2014

PROŽÍVÁNÍ DOBY ADVENTNÍ SPOJENÉ S VÝROBOU BETLÉMU
Doba adventní je časem radostného očekávání příchodu Spasitele, doba rozjímání a duchovní přípravy na Vánoce. Zkusme toto radostné očekávání prožívat uvnitř našich rodin, se svými nejbližšími. Každá rodina má své tradice a individuální možnosti, proto je na každé z nich, jak tuto nabídku využije a přizpůsobí vlastním podmínkám.
Prostředníkem prožívání letošního adventu ať je vám TVORBA BETLÉMU
V době od 30. listopadu do 23. prosince zkuste ve své rodině vytvořit láskyplné chvíle klidu, při nichž budete mimo jiné vyrábět betlém, který během vánočních svátků donesete na sýpku, kde uspořádáme betlémkovou výstavu v rámci Svátečního dne se svatou Rodinou.
Po skončení výstavy vám bude vaše rodinné dílko vráceno.
Betlém může být vyroben z naprosto libovolného materiálu, jakékoliv velikosti či tvaru. Kdo by měl zájem, je možné poskytnout několik klasických papírových vystřihovacích betlémků různých velikostí a množství dílků (ve farní knihovně v době po mši svaté), a polystyren pro vytvoření podkladu a informace při nejasnostech u Petry Hartlové.

SVÁTEČNÍ DEN SE SVATOU RODINOU – NEDĚLE 28. 12. 2014
Svatá Rodina, jejíž mozaikový obraz zdobí farní hřiště, si zaslouží naši pozornost a úctu. Proto se naše farní společenství sejde v neděli 28. prosince odpoledne k modlitbě, k oslavě Svaté Rodiny, ale také ke společnému posezení, koledování i kultuře.
Přibližný program odpoledne:
14:00 SETKÁNÍ NA FARNÍM HŘIŠTI U OBRAZU SVATÉ RODINY S MODLITBOU A ZPĚVEM KOLED, PRŮVOD DO KOSTELA, KDE BUDE POKRAČOVAT SVÁTOSTNÉ POŽEHNÁNÍ
cca v 14:45 KONCERT DECHOVÉHO KVARTETU BYSTŘICE NAD PERNŠTEJNEM V KOSTELE
PROGRAM NA SÝPCE: VÝSTAVA BETLÉMKŮ*), BESEDA A FOTOPREZENTACE O BETLÉMĚ, PROMÍTÁNÍ ZÁZNAMU ŽIVÉHO BETLÉMA Z MĚŘÍNA, K OBČERSTVENÍ VÁNOČNÍ DOBROTY, AKTIVITY PRO DĚTI
*) Výstava betlémků bude uspořádána z betlémků, které vytvoříte během adventního času ve svých rodinách a z dalších betlémů – od vás či vašich známých, které by bylo možné zapůjčit a na sýpce vystavit.
Pokud máte tuto možnost, přihlaste se během adventní doby u Petra Haupta.

Říj 31

Úcta k Nejsvětější svátosti oltářní

Drazí v Kristu a Panně Marii,

na úvod dovolte jednu zprávu z Vatikánského rozhlasu (r. 2011):

Prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kardinál Antonio Cañizares Llovera prohlásil, že je doporučeníhodné, aby věřící přijímali svaté přijímání vkleče a do úst. Prefekt řekl, že je to v souladu se smyslem sv. přijímání, jímž je adorace, tedy projev uznání Boha. Přijímání vkleče a do úst je „projevem klanění, které je třeba obnovit. Pokud se přijímá vestoje, mělo by se předem pokleknout nebo se hluboce poklonit, což se nečiní.“ Prefekt římské Kongregace pro bohoslužbu a svátosti dodal, že „pokud se trivializuje sv. přijímání, trivializuje se všechno. Neměli bychom však ztrácet ze zřetele tak důležitý moment, jakým je sv. přijímání, tedy výraz uznání reálné přítomnosti Krista.“

Tuto zprávu jsem už před časem četl na zahraničním internetu, ale když se objevila i v češtině a na Vatikánském rozhlasu, což je církevní sdělovací prostředek na nejvyšší úrovni, je třeba tomu sdělení věnovat pozornost.

Když nám doporučuje svaté přijímání na kolenou a do úst sám kardinál prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, znamená to, že takto přijímat nám ukládá nejvyšší církevní autorita pro liturgii hned po papeži. Kristova Církev totiž je v Římě řízena papežem a posvátnými kongregacemi, např. Kongregací pro bohoslužbu a svátosti, Kongregací pro nauku víry, Kongregací pro biskupy, Kongregací pro řeholníky, Kongregací pro katolickou výchovu atd. V čele každé kongregace stojí kardinál prefekt, který je takovým ministrem, ovšem ne pro jeden stát, ale pro celý svět. Chceme-li tedy být světovou katolickou Církví, máme se podle slov kardinála prefekta zařídit, i kdyby nám někdo říkal něco jiného. Všichni musíme respektovat a poslouchat nejvyšší autoritu Církve, ať jsme laik, nebo biskup. V našem případě se sice ještě nejedná o nařízení, nýbrž jen o „doporučení“, ale zato v nesmírně závažné věci, jakou je Nejsvětější svátost oltářní.

Čtyři roky předtím, než pro naše území bylo povoleno podávání Těla Páně na ruku, se mi stalo, když jsem sloužil mši svatou, že při svatém přijímání jeden muž natáhl ruku. Ustoupil jsem tedy a muž stáhl ruku. Znovu jsem mu chtěl podat a on zase natáhl ruku. Chvíli jsme se tak přetahovali, až on rozčilen se vrhl na ciborium jáhna, který stál vedle mě, a sám se obsloužil. Po mši svaté mi přišel do sakristie vynadat, že je kněz žijící v zahraničí a že si na mě bude stěžovat na biskupské konferenci. Odvětil jsem mu, že to klidně může, protože u nás podávání na ruku není povoleno, a i kdyby bylo, toho povolení bych nevyužíval.

Kněz, který slouží mši svatou, stále zůstává zodpovědným za podávání Těla Páně a záleží na jeho svědomí, jak podá. To, že přijímající nastaví ruku, vůbec neznamená, že musí dostat svatou Hostii do ruky. Kněžské palce a ukazováčky jsou posvěceny zvláštním obřadem právě proto, aby se mohly dotýkat Těla Páně, a před proměňováním a po svatém přijímání si kněz tyto prsty omývá.

V dnešních převládajícíc liturgických podmínkách je řádným rozdělovatelem Eucharistie kněz nebo jáhen a mimořádným akolyta, ustanovený biskupem. Jiných tzv. služebníků a služebnic Eucharistie je dovoleno využít pouze v naprosto nejnutnějších případech, např. když se při mši svaté ke svatému přijímání nahrne pět tisíc věřících a není k dispozici další kněz ani jáhen nebo akolyta. Nebo když v rozlehlé farnosti najednou umírá na epidemii cholery mnoho lidí a farář ani jáhen ani akolyta by nestihli všem podat Viatikum, nebo při smrtelné živelné katastrofě nebo při krvavém pronásledování křesťanů nebo válečném konfliktu. Takové případy se však na našem území nevyskytují, a tak téměř vždy můžeme vystačit s kněžími, jáhny a akolyty.

Přijímání na ruku v novověku zavedli v 16. stol. protestanté, kteří popírali reálnou přítomnost Krista v Eucharistii, a dokonce zrušili kněžské svěcení. V katolické církvi se začalo přijímat na ruku v 60. letech 20. stol. nejdříve v Holandsku i přes papežovo napomenutí tehdejšímu holandskému kardinálu Alfrinkovi a pak se rozšířilo i v Belgii, v Německu a Francii. Když hrozilo schizma, papež v roce 1969 podávání na ruku povolil pro ty země, kde se už v rozporu s církevní kázní rozmohlo. Takovým způsobem došlo k povolení podávání na ruku i u nás. Od roku 1990 je někteří kněží a biskupové v rozporu s poslušností začali praktikovat, až v roce 1997 biskupská kon ference podala žádost ke Svatému stolci a na jaře 1998 bylo věřícím svaté přijímání na ruku umožněno.

Zastánci přijímání na ruku se odvolávají na různé praktické důvody a někdy uvádějí, že se tak přijímalo v prvotní Církvi. Přitom se opírají o podvržené dokumenty nebo falšují církevní dějiny. Je nemožné rekonstruovat vnější detaily Poslední večeře nebo v našich kostelích zachovávat obyčeje židovské rituální večeře, jíž první mše svatá navenek byla.

Avšak v Janově evangeliu čteme: „Ježíš vzal sousto, omočil ho a podal Jidášovi.“ Určitě mu nepodal omočené sousto na ruku, ale přímo do úst. Když hostitel podal hostům pečlivě připravené sousto přímo do úst, bylo to gestem zvláštní zdvořilosti nebo úcty a lásky. Při svatém přijímání je Božským Hostitelem sám Kristus, který nás rukama kněze láskyplně živí svým Tělem a podává nám vzácné Sousto do úst.

I ve Starém zákoně máme zmínku, jak anděl podává proroku Ezechielovi sousto, totiž svazeček s Božím slovem, do úst. To, jak Židé projevovali úctu napsanému Božímu slovu, par excellence platí v novozákonní Církvi o úctě ke vtělenému Božímu Slovu, k Ježíši Kristu v Nejsvětější svátosti.

V prvotní Církvi, v době apoštolské tradice, kněz vkládal Tělo Páně do úst, jak uvádí Tridentský koncil. Když ale brzy propuklo krvavé pronásledování Církve, které s přestávkami trvalo do druhé poloviny 4. stol. až po vládu císaře Juliána Apostaty, v ohrožení života křesťané laici sami donášeli Eucharistii potřebným, uchovávali ji ve svých příbytcích a sami si Tělo Páně podávali. Z této mimořádné situace se vyvinul zvyk při mši svaté klást Tělo Páně na dlaň přijímajících. Trvalo téměř čtyři následující století, než tato nesprávnost byla úplně vymýcena.

Přijímání na ruku a vestoje, i kdyby se provádělo s úctou, není přirozeným výrazem božské víry a adorace, s níž je nutno ke svatému přijímání přistupovat . V USA jsem byl kdysi pověřen, abych sloužil mši svatou pro mladé ruské katolíky, kteří tam přicestovali na světové setkání s papežem z právě rozpadlého Sovětského svazu. A byl jsem velmi dojat a povzbuzen ve víře, když celá skupina mládežníků přijímala Tělo Páně s velkou úctou na kolenou.

Sám Svatý otec nás učí, jak chápat a vykládat určité dokumenty o Eucharistii, když už čtyři roky podává Tělo Páně pouze věřícím na klekátku a do úst, a to i v zemích, kde obvykle téměř každý využívá „práva“ přijímat na ruku.

Ovšem svátosti jsou darem Boží lásky, nikoliv lidským právem. Proto nebylo a není správné bojovat za podávání na ruku, jako se bojuje za různá lidská práva. Pro Vatikán už více než rok platí papežský naprostý zákaz podávání na ruku. Česká republika je asi 32. nebo 35. zemí světa, kde bylo podávání na ruku povoleno, ale každý diecézní biskup je pro svou diecézi může zakázat. Navíc: co je pouze povoleno, to nelze ani doporučovat, natož někým shora nařizovat nebo zdola vynucovat.

Všeobecně řečeno, tím pravým a odmaskovaným důvodem pro podávání Eucharistie na ruku je skutečnost, že Pán Ježíš v Nejsvětější svátosti je ústředním tajemstvím naší víry, a proto je hlavním terčem útoků zlého ducha. Ten často zneužívá naší nevědomosti nebo malé víry nebo touhy po novotách nebo falešného mysticismu.

Kristus říká: „Nebudete-li jíst Tělo Syna člověka a pít jeho Krev, nebudete mít v sobě život.“ A někteří z Kristových učedníků se ohradili: „To je tvrdá řeč. Kdo to má poslouchat?“ A už s Ním nechodili. Pro někoho, zvláště pro mladé, někdy slovo o svatém přijímání u mřížky a do úst může znít jako tvrdá řeč. A není divu. Už desetiletí žijeme v prostředí, kde se vyzdvihuje člověk s vlastním názorem a důrazem na pocitové prožívání, a umenšuje se smysl pro posvátno, ať už se jedná o posvěcené a Bohu zasvěcené osoby, o posvěcené předměty, prostory, o posvátné doby, hudbu a umění vůbec a zvláště o Nejsvětější Eucharistii. Tajemství Eucharistie kdysi rozdělilo křesťany a v této době rozděluje i samotné katolíky.

Simeon předpověděl Panně Marii, že její Syn bude znamením, kterému se bude odporovat. A těm, kterým projevy bohopocty vůči Pánu Ježíši nejsou lhostejné, je určeno s Pannou Marií mít probodené srdce a obětovat svou bolest za spásu světa i svou.

 

Otec Filip M. A. Stajner (nar. 1964) žije již dvanáctým rokem s nemocí ALS, zcela ochrnulý, dýchá za něho přístroj. Potravu  je nutno podávat sondou žaludku. Komunikujeme pouze očima, protože ani mluvit nemůže. Rozum, paměť, vůle, cítění, to je vše v naprostém pořádku a vnitřní orgány také – díky Bohu – celkem fungují. Bolesti má nepřetržitě, ale prý obvykle ne nesnesitelné. V každém případě se zatím nedal odradit od intenzivní duchovní práce, přijíždí za ním mnoho lidí především na duchovní rozhovory, které jeho ošetřovatelka paní ing. Jaromíra Machovcová tlumočí. P. Filip dokonce každý týden očima diktuje kázání. V žádném případě však P. Filipa neopouští humor a denně je možné se od něho dozvědět něco nového, moudrého a krásného.

Převzato z: https://vojtakrejzar.signaly.cz/1204/ucta-k-nejsvetejsi-svatosti-oltarni

Říj 28

Podpořme od pátku 31. října 2014 pronásledované křesťany modlitbou, postem i finančně.

Konkrétním projevem solidarity s trpícími a prosbou za ně se má stát pátek 31. října 2014, na který proto biskupové ČR vyhlašují „Den půstu za mír na Blízkém východě, v afrických zemích a na Ukrajině“. Věřící se dále mají v prvním listopadovém týdnu zúčastnit prosebných adoračních pobožností a za mír se alespoň krátce pomodlit také každý den v poledne.

Dnes je na celém světě pronásledováno až 200 milionů křesťanů a více než 100 tisíc z nich je každoročně umučeno nebo zabito. Dnešní pronásledování má více obětí než pronásledování v dobách prvních křesťanů,“ píší ve svém listu biskupové českých a moravských diecézí a připomínají, že jako křesťané nemůžeme být k tomuto utrpení lhostejní.

Nemůžeme být lhostejní, ani nestačí náš soucit nebo nářek, protože by nebyl upřímný, kdybychom nevyužili prostředky pomoci, které máme. Proto vás upřímně prosíme o intenzivní modlitby za mír a ukončení utrpení křesťanů,“ vyzývají biskupové všechny věřící. Prosí je také, aby se obraceli na české politiky s výzvami k větší angažovanosti pro spravedlnost, mír, lidská práva a pomoc trpícím.

V závěru pak připomínají i to, že trpícím je potřeba pomoci také hmotně, a prosí věřící o zapojení do vyhlášené kostelní sbírky, jejíž výtěžek bude určen na podporu aktivit Charity v této oblasti.

Věříme, že nás Pán vyslyší, vždyť on slíbil, že vyslyší ty, kdo budou v jeho jménu společně prosit za jednu věc, na které se shodli podle Boží vůle,“ uzavírají svůj list biskupové a děkují všem, kdo se k vyjmenovaným aktivitám připojí.

Autor: František Jemelka (s využitím podkladů J. Gračky, tiskového mluvčího Arcibiskupství olomouckého)


List českých a moravských biskupů o pomoci trpícím křesťanům (plné znění)

Drazí bratři a sestry,
celý svět je zneklidněn událostmi na Blízkém východě, v mnoha zemích Afriky (především v Nigérii, Středoafrické republice a Jižním Súdánu) i na Ukrajině. Na těchto místech trpí lidé ve válkách rozpoutaných mocnými či netolerantními lidmi. Dnes je na celém světě pronásledováno až 200 milionů křesťanů a více než 100 tisíc z nich je každoročně umučeno nebo zabito. Dnešní pronásledování má více obětí než pronásledování v dobách prvních křesťanů. Hlavními pronásledovateli jsou režimy založené na komunistické ideologii či náboženském fundamentalismu, zvláště pak islámském.

Jako křesťané silně vnímáme, že trpí naše sestry a bratři, členové naší rodiny. Nemůžeme být lhostejní, ani nestačí náš soucit nebo nářek, protože by nebyl upřímný, kdybychom nevyužili prostředky pomoci, které máme. Proto vás upřímně prosíme o intenzivní modlitby za mír a ukončení utrpení křesťanů. Mají-li být ovšem naše modlitby účinné, je třeba, abychom k nim dodali naše křesťanské svědectví života a úsilí proměnit naši společnost evangeliem. Nebudeme-li jako národ žít podle Božích přikázání, ani my nemáme jistý současný mír a blahobyt.

Také vás prosíme: Obracejte se na naše politiky s výzvami, aby se více angažovali pro spravedlnost a mír ve světě, pro lidská práva a pomoc trpícím. Ať nemají strach připojit se k sankcím vůči agresorům, ani když to bude znamenat omezení našich obchodů a od každého z nás to bude vyžadovat nějakou oběť. Pro naši zemi od nich požadujte rozhodování v souladu s morálkou a zásadami Desatera Božích přikázání.

Každoročně prožíváme šestou neděli velikonoční jako Den modliteb za pronásledované křesťany, ale v této situaci se od nás čeká víc. Proto prosíme, abyste se zapojili do Dne půstu za mír na Blízkém východě, v afrických zemích a na Ukrajině, který vyhlašujeme na pátek 31. října. V prvním listopadovém týdnu se účastněte dle svých možností také prosebných adoračních pobožností a každý den v poledne se spojme v modlitbě za mír alespoň krátkou modlitbou.

Těm, kteří přišli o domov, všechen majetek a trpí hlady, je nutné pomoci i našimi dary. Proto ve spolupráci s Charitou ČR vyhlašujeme celonárodní sbírku na pomoc lidem v těchto zemích. Prosíme, abyste ukázali svou velkorysost.

Věříme, že nás Pán vyslyší, vždyť on slíbil, že vyslyší ty, kdo budou v jeho jménu společně prosit za jednu věc, na které se shodli podle Boží vůle.

Děkujeme všem, kteří se zapojí, a všem žehnáme
biskupové českých a moravských diecézí