Lis 05

PULS – Fond na podporu …

V roce 2016 zahájil svou činnost fond PULS – Fond na podporu kněží a pastorace brněnské diecéze. Jeho správci R. D. Mgr. Pavlu Kafkovi jsme položili několik otázek.

 Mohl byste nám Fond na podporu kněží a pastorace brněnské diecéze, v jehož čele stojíte, stručně představit?

Fond byl zřízen 1. srpna 2016 jako organizační složka brněnského biskupství. Řídí ho správní rada podle biskupem schválených stanov a je kontrolován ekonomickou radou diecéze. Jeho úkolem je shromažďovat prostředky na materiální zajištění kněží a pastorace naší diecéze.

Výdaje fondu směřují do tří oblastí: kněžím – jedná se o prioritní oblast, která pokrývá náklady na mzdy a výdaje spojené s formací a vzděláváním kněží, farnostem – náklady na zajištění technické a ekonomické agendy farností, tj. vedení účetnictví, administraci dotačních žádostí, zajištění stavebních akcí apod. a diecézi – každý rok je podpořen jeden vybraný projekt, který odpovídá na aktuální potřeby a výzvy v diecézi.

Vznik fondu souvisí se změnou stávajícího způsobu přispívání věřících na potřeby diecéze. Do loňského roku přispívala každá farnost na potřeby diecéze deseti procenty ze svých příjmů, této praxi se říkalo „desátek“.  Nový způsob je postaven na vizi velké rodiny malých dárců. Právě k realizaci tohoto záměru byl zřízen fond, do kterého mohou dobrovolně podle svých možností přispívat i jednotliví dárci. Tyto dary jsou projevem spoluodpovědnosti za život brněnské diecéze.

Z jakých zdrojů pochází finanční prostředky, kterými fond disponuje?

Cílem je, aby většina finančních prostředků pocházela od dobrovolných dárců, kteří se registrují jako donátoři a svým pravidelným darem chtějí podporovat kněze a pastoraci v naší diecézi. Dalším příjmem fondu je účelová sbírka, která proběhne ve všech kostelích v neděli 24. září 2017. Poslední zdroj příjmů tvoří roční příspěvky farností. Ty jsou stanoveny částkou 280 korun za každou dospělou osobu ve farnosti a procenty z hospodaření s farním majetkem.

Od ročního příspěvku farnosti je odečtena výše zářiové sbírky ve farnosti a všechny dary donátorů, kteří si při registraci přáli, aby jejich dar byl započten do zvolené farnosti. Smyslem tohoto na první pohled složitého způsobu započítávání darů donátorů je, aby každý donátor svým darem podpořil nejenom život v diecézi, ale i svou vlastní farnost.

Pro mnohé z nás je slovíčko „donátor“ zcela novým pojmem. Mohl byste nám ho přiblížit?

Slovo donátor pochází z latiny (donum = dar, donator = dárce) a církevní tradice takto označovala dárce odedávna.
Donátorem brněnské diecéze se může stát každý, kdo se zaregistruje jako dárce a svým darem chce podpořit život církve. Ve mně osobně navíc slovo donátor evokuje pocit hrdosti na to, co podporuji a pod co jsem ochoten se podepsat.  Poprvé jsem se s tímto slovem setkal během studií v Římě, kdy jsme se každý den modlili za donátory naší české koleje Nepomucenum. Díky tomu mám donátorství spojeno s projevy duchovní vděčnosti. Proto je za všechny donátory fondu obětována mše svatá a jsou provázeni každodenní prosbou o Boží požehnání.

Přiznám se, že mne velmi zaujalo slovní spojení „velká rodina malých dárců“

Velká rodina malých dárců je nosnou myšlenkou fondu. Stále jsou aktuální slova sv. Jana od Kříže, že dárce je víc než dar. Lidé ochotní se zapojit do života diecéze a to třeba i prostřednictvím finanční podpory, jsou cennější než dary samotné.  Ochota stát se donátorem je především gestem, kterým dávám najevo, že mi záleží na budoucnosti církve.

 Jakou formou se do podpory fondu mohou zapojit jednotlivci nebo rodiny?

Nejdříve bych zmínil podporu duchovní. Stále platí, že bez Božího požehnání marné lidské namáhání. Důležitá je rovněž podpora v podobě zpětné vazby na činnost fondu, šíření jeho dobrého jména, propagace fondu ve farnosti nebo nabídka profesní pomoci. Neméně důležitá je pomoc finanční. Každý je zván k donátorství a tak přispět k tomu, aby brněnská diecéze pulzovala životem.  Konkrétním krokem je výběr jednoho z dárcovských programů uveřejněných na webu nebo na letácích fondu a následná donátorská registrace.

Kam je možno se obrátit pro více informací o fondu, jeho aktivitách a také o možnostech zapojení se do jeho činnosti?

Veškeré informace jsou dostupné na stránkách fond.biskupstvi.cz  nebo v tiskovinách, které se průběžné distribuují do farností.

Děkujeme za rozhovor 

D. Mgr. Pavel Kafka (*1974) kněz brněnské diecéze. Po studiu na CMTF-UP v Olomouci a na Papežské lateránské univerzitě v Římě působil od r. 2002 jako farář ve farnosti Kunštát na Moravě a následně od r. 2009 jako děkan v Hustopečích u Brna. Od 1. 8. 2016 se stal biskupským delegátem pro materiální zajištění kněží a pastorace a byl pověřen správou Fondu na podporu kněží a pastorace brněnské diecéze.

Říj 31

Úcta k Nejsvětější svátosti oltářní

Drazí v Kristu a Panně Marii,

na úvod dovolte jednu zprávu z Vatikánského rozhlasu (r. 2011):

Prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kardinál Antonio Cañizares Llovera prohlásil, že je doporučeníhodné, aby věřící přijímali svaté přijímání vkleče a do úst. Prefekt řekl, že je to v souladu se smyslem sv. přijímání, jímž je adorace, tedy projev uznání Boha. Přijímání vkleče a do úst je „projevem klanění, které je třeba obnovit. Pokud se přijímá vestoje, mělo by se předem pokleknout nebo se hluboce poklonit, což se nečiní.“ Prefekt římské Kongregace pro bohoslužbu a svátosti dodal, že „pokud se trivializuje sv. přijímání, trivializuje se všechno. Neměli bychom však ztrácet ze zřetele tak důležitý moment, jakým je sv. přijímání, tedy výraz uznání reálné přítomnosti Krista.“

Tuto zprávu jsem už před časem četl na zahraničním internetu, ale když se objevila i v češtině a na Vatikánském rozhlasu, což je církevní sdělovací prostředek na nejvyšší úrovni, je třeba tomu sdělení věnovat pozornost.

Když nám doporučuje svaté přijímání na kolenou a do úst sám kardinál prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, znamená to, že takto přijímat nám ukládá nejvyšší církevní autorita pro liturgii hned po papeži. Kristova Církev totiž je v Římě řízena papežem a posvátnými kongregacemi, např. Kongregací pro bohoslužbu a svátosti, Kongregací pro nauku víry, Kongregací pro biskupy, Kongregací pro řeholníky, Kongregací pro katolickou výchovu atd. V čele každé kongregace stojí kardinál prefekt, který je takovým ministrem, ovšem ne pro jeden stát, ale pro celý svět. Chceme-li tedy být světovou katolickou Církví, máme se podle slov kardinála prefekta zařídit, i kdyby nám někdo říkal něco jiného. Všichni musíme respektovat a poslouchat nejvyšší autoritu Církve, ať jsme laik, nebo biskup. V našem případě se sice ještě nejedná o nařízení, nýbrž jen o „doporučení“, ale zato v nesmírně závažné věci, jakou je Nejsvětější svátost oltářní.

Čtyři roky předtím, než pro naše území bylo povoleno podávání Těla Páně na ruku, se mi stalo, když jsem sloužil mši svatou, že při svatém přijímání jeden muž natáhl ruku. Ustoupil jsem tedy a muž stáhl ruku. Znovu jsem mu chtěl podat a on zase natáhl ruku. Chvíli jsme se tak přetahovali, až on rozčilen se vrhl na ciborium jáhna, který stál vedle mě, a sám se obsloužil. Po mši svaté mi přišel do sakristie vynadat, že je kněz žijící v zahraničí a že si na mě bude stěžovat na biskupské konferenci. Odvětil jsem mu, že to klidně může, protože u nás podávání na ruku není povoleno, a i kdyby bylo, toho povolení bych nevyužíval.

Kněz, který slouží mši svatou, stále zůstává zodpovědným za podávání Těla Páně a záleží na jeho svědomí, jak podá. To, že přijímající nastaví ruku, vůbec neznamená, že musí dostat svatou Hostii do ruky. Kněžské palce a ukazováčky jsou posvěceny zvláštním obřadem právě proto, aby se mohly dotýkat Těla Páně, a před proměňováním a po svatém přijímání si kněz tyto prsty omývá.

V dnešních převládajícíc liturgických podmínkách je řádným rozdělovatelem Eucharistie kněz nebo jáhen a mimořádným akolyta, ustanovený biskupem. Jiných tzv. služebníků a služebnic Eucharistie je dovoleno využít pouze v naprosto nejnutnějších případech, např. když se při mši svaté ke svatému přijímání nahrne pět tisíc věřících a není k dispozici další kněz ani jáhen nebo akolyta. Nebo když v rozlehlé farnosti najednou umírá na epidemii cholery mnoho lidí a farář ani jáhen ani akolyta by nestihli všem podat Viatikum, nebo při smrtelné živelné katastrofě nebo při krvavém pronásledování křesťanů nebo válečném konfliktu. Takové případy se však na našem území nevyskytují, a tak téměř vždy můžeme vystačit s kněžími, jáhny a akolyty.

Přijímání na ruku v novověku zavedli v 16. stol. protestanté, kteří popírali reálnou přítomnost Krista v Eucharistii, a dokonce zrušili kněžské svěcení. V katolické církvi se začalo přijímat na ruku v 60. letech 20. stol. nejdříve v Holandsku i přes papežovo napomenutí tehdejšímu holandskému kardinálu Alfrinkovi a pak se rozšířilo i v Belgii, v Německu a Francii. Když hrozilo schizma, papež v roce 1969 podávání na ruku povolil pro ty země, kde se už v rozporu s církevní kázní rozmohlo. Takovým způsobem došlo k povolení podávání na ruku i u nás. Od roku 1990 je někteří kněží a biskupové v rozporu s poslušností začali praktikovat, až v roce 1997 biskupská kon ference podala žádost ke Svatému stolci a na jaře 1998 bylo věřícím svaté přijímání na ruku umožněno.

Zastánci přijímání na ruku se odvolávají na různé praktické důvody a někdy uvádějí, že se tak přijímalo v prvotní Církvi. Přitom se opírají o podvržené dokumenty nebo falšují církevní dějiny. Je nemožné rekonstruovat vnější detaily Poslední večeře nebo v našich kostelích zachovávat obyčeje židovské rituální večeře, jíž první mše svatá navenek byla.

Avšak v Janově evangeliu čteme: „Ježíš vzal sousto, omočil ho a podal Jidášovi.“ Určitě mu nepodal omočené sousto na ruku, ale přímo do úst. Když hostitel podal hostům pečlivě připravené sousto přímo do úst, bylo to gestem zvláštní zdvořilosti nebo úcty a lásky. Při svatém přijímání je Božským Hostitelem sám Kristus, který nás rukama kněze láskyplně živí svým Tělem a podává nám vzácné Sousto do úst.

I ve Starém zákoně máme zmínku, jak anděl podává proroku Ezechielovi sousto, totiž svazeček s Božím slovem, do úst. To, jak Židé projevovali úctu napsanému Božímu slovu, par excellence platí v novozákonní Církvi o úctě ke vtělenému Božímu Slovu, k Ježíši Kristu v Nejsvětější svátosti.

V prvotní Církvi, v době apoštolské tradice, kněz vkládal Tělo Páně do úst, jak uvádí Tridentský koncil. Když ale brzy propuklo krvavé pronásledování Církve, které s přestávkami trvalo do druhé poloviny 4. stol. až po vládu císaře Juliána Apostaty, v ohrožení života křesťané laici sami donášeli Eucharistii potřebným, uchovávali ji ve svých příbytcích a sami si Tělo Páně podávali. Z této mimořádné situace se vyvinul zvyk při mši svaté klást Tělo Páně na dlaň přijímajících. Trvalo téměř čtyři následující století, než tato nesprávnost byla úplně vymýcena.

Přijímání na ruku a vestoje, i kdyby se provádělo s úctou, není přirozeným výrazem božské víry a adorace, s níž je nutno ke svatému přijímání přistupovat . V USA jsem byl kdysi pověřen, abych sloužil mši svatou pro mladé ruské katolíky, kteří tam přicestovali na světové setkání s papežem z právě rozpadlého Sovětského svazu. A byl jsem velmi dojat a povzbuzen ve víře, když celá skupina mládežníků přijímala Tělo Páně s velkou úctou na kolenou.

Sám Svatý otec nás učí, jak chápat a vykládat určité dokumenty o Eucharistii, když už čtyři roky podává Tělo Páně pouze věřícím na klekátku a do úst, a to i v zemích, kde obvykle téměř každý využívá „práva“ přijímat na ruku.

Ovšem svátosti jsou darem Boží lásky, nikoliv lidským právem. Proto nebylo a není správné bojovat za podávání na ruku, jako se bojuje za různá lidská práva. Pro Vatikán už více než rok platí papežský naprostý zákaz podávání na ruku. Česká republika je asi 32. nebo 35. zemí světa, kde bylo podávání na ruku povoleno, ale každý diecézní biskup je pro svou diecézi může zakázat. Navíc: co je pouze povoleno, to nelze ani doporučovat, natož někým shora nařizovat nebo zdola vynucovat.

Všeobecně řečeno, tím pravým a odmaskovaným důvodem pro podávání Eucharistie na ruku je skutečnost, že Pán Ježíš v Nejsvětější svátosti je ústředním tajemstvím naší víry, a proto je hlavním terčem útoků zlého ducha. Ten často zneužívá naší nevědomosti nebo malé víry nebo touhy po novotách nebo falešného mysticismu.

Kristus říká: „Nebudete-li jíst Tělo Syna člověka a pít jeho Krev, nebudete mít v sobě život.“ A někteří z Kristových učedníků se ohradili: „To je tvrdá řeč. Kdo to má poslouchat?“ A už s Ním nechodili. Pro někoho, zvláště pro mladé, někdy slovo o svatém přijímání u mřížky a do úst může znít jako tvrdá řeč. A není divu. Už desetiletí žijeme v prostředí, kde se vyzdvihuje člověk s vlastním názorem a důrazem na pocitové prožívání, a umenšuje se smysl pro posvátno, ať už se jedná o posvěcené a Bohu zasvěcené osoby, o posvěcené předměty, prostory, o posvátné doby, hudbu a umění vůbec a zvláště o Nejsvětější Eucharistii. Tajemství Eucharistie kdysi rozdělilo křesťany a v této době rozděluje i samotné katolíky.

Simeon předpověděl Panně Marii, že její Syn bude znamením, kterému se bude odporovat. A těm, kterým projevy bohopocty vůči Pánu Ježíši nejsou lhostejné, je určeno s Pannou Marií mít probodené srdce a obětovat svou bolest za spásu světa i svou.

 

Otec Filip M. A. Stajner (nar. 1964) žije již dvanáctým rokem s nemocí ALS, zcela ochrnulý, dýchá za něho přístroj. Potravu  je nutno podávat sondou žaludku. Komunikujeme pouze očima, protože ani mluvit nemůže. Rozum, paměť, vůle, cítění, to je vše v naprostém pořádku a vnitřní orgány také – díky Bohu – celkem fungují. Bolesti má nepřetržitě, ale prý obvykle ne nesnesitelné. V každém případě se zatím nedal odradit od intenzivní duchovní práce, přijíždí za ním mnoho lidí především na duchovní rozhovory, které jeho ošetřovatelka paní ing. Jaromíra Machovcová tlumočí. P. Filip dokonce každý týden očima diktuje kázání. V žádném případě však P. Filipa neopouští humor a denně je možné se od něho dozvědět něco nového, moudrého a krásného.

Převzato z: https://vojtakrejzar.signaly.cz/1204/ucta-k-nejsvetejsi-svatosti-oltarni

Říj 28

Podpořme od pátku 31. října 2014 pronásledované křesťany modlitbou, postem i finančně.

Konkrétním projevem solidarity s trpícími a prosbou za ně se má stát pátek 31. října 2014, na který proto biskupové ČR vyhlašují „Den půstu za mír na Blízkém východě, v afrických zemích a na Ukrajině“. Věřící se dále mají v prvním listopadovém týdnu zúčastnit prosebných adoračních pobožností a za mír se alespoň krátce pomodlit také každý den v poledne.

Dnes je na celém světě pronásledováno až 200 milionů křesťanů a více než 100 tisíc z nich je každoročně umučeno nebo zabito. Dnešní pronásledování má více obětí než pronásledování v dobách prvních křesťanů,“ píší ve svém listu biskupové českých a moravských diecézí a připomínají, že jako křesťané nemůžeme být k tomuto utrpení lhostejní.

Nemůžeme být lhostejní, ani nestačí náš soucit nebo nářek, protože by nebyl upřímný, kdybychom nevyužili prostředky pomoci, které máme. Proto vás upřímně prosíme o intenzivní modlitby za mír a ukončení utrpení křesťanů,“ vyzývají biskupové všechny věřící. Prosí je také, aby se obraceli na české politiky s výzvami k větší angažovanosti pro spravedlnost, mír, lidská práva a pomoc trpícím.

V závěru pak připomínají i to, že trpícím je potřeba pomoci také hmotně, a prosí věřící o zapojení do vyhlášené kostelní sbírky, jejíž výtěžek bude určen na podporu aktivit Charity v této oblasti.

Věříme, že nás Pán vyslyší, vždyť on slíbil, že vyslyší ty, kdo budou v jeho jménu společně prosit za jednu věc, na které se shodli podle Boží vůle,“ uzavírají svůj list biskupové a děkují všem, kdo se k vyjmenovaným aktivitám připojí.

Autor: František Jemelka (s využitím podkladů J. Gračky, tiskového mluvčího Arcibiskupství olomouckého)


List českých a moravských biskupů o pomoci trpícím křesťanům (plné znění)

Drazí bratři a sestry,
celý svět je zneklidněn událostmi na Blízkém východě, v mnoha zemích Afriky (především v Nigérii, Středoafrické republice a Jižním Súdánu) i na Ukrajině. Na těchto místech trpí lidé ve válkách rozpoutaných mocnými či netolerantními lidmi. Dnes je na celém světě pronásledováno až 200 milionů křesťanů a více než 100 tisíc z nich je každoročně umučeno nebo zabito. Dnešní pronásledování má více obětí než pronásledování v dobách prvních křesťanů. Hlavními pronásledovateli jsou režimy založené na komunistické ideologii či náboženském fundamentalismu, zvláště pak islámském.

Jako křesťané silně vnímáme, že trpí naše sestry a bratři, členové naší rodiny. Nemůžeme být lhostejní, ani nestačí náš soucit nebo nářek, protože by nebyl upřímný, kdybychom nevyužili prostředky pomoci, které máme. Proto vás upřímně prosíme o intenzivní modlitby za mír a ukončení utrpení křesťanů. Mají-li být ovšem naše modlitby účinné, je třeba, abychom k nim dodali naše křesťanské svědectví života a úsilí proměnit naši společnost evangeliem. Nebudeme-li jako národ žít podle Božích přikázání, ani my nemáme jistý současný mír a blahobyt.

Také vás prosíme: Obracejte se na naše politiky s výzvami, aby se více angažovali pro spravedlnost a mír ve světě, pro lidská práva a pomoc trpícím. Ať nemají strach připojit se k sankcím vůči agresorům, ani když to bude znamenat omezení našich obchodů a od každého z nás to bude vyžadovat nějakou oběť. Pro naši zemi od nich požadujte rozhodování v souladu s morálkou a zásadami Desatera Božích přikázání.

Každoročně prožíváme šestou neděli velikonoční jako Den modliteb za pronásledované křesťany, ale v této situaci se od nás čeká víc. Proto prosíme, abyste se zapojili do Dne půstu za mír na Blízkém východě, v afrických zemích a na Ukrajině, který vyhlašujeme na pátek 31. října. V prvním listopadovém týdnu se účastněte dle svých možností také prosebných adoračních pobožností a každý den v poledne se spojme v modlitbě za mír alespoň krátkou modlitbou.

Těm, kteří přišli o domov, všechen majetek a trpí hlady, je nutné pomoci i našimi dary. Proto ve spolupráci s Charitou ČR vyhlašujeme celonárodní sbírku na pomoc lidem v těchto zemích. Prosíme, abyste ukázali svou velkorysost.

Věříme, že nás Pán vyslyší, vždyť on slíbil, že vyslyší ty, kdo budou v jeho jménu společně prosit za jednu věc, na které se shodli podle Boží vůle.

Děkujeme všem, kteří se zapojí, a všem žehnáme
biskupové českých a moravských diecézí

Zář 24

Neděle 28. září 2014 bude dnem modliteb za biskupskou synodu

Neděle 28. září 2014 bude věnována modlitbám za 3. všeobecné mimořádné shromáždění biskupské synody, která se bude konat od 5. do 19. října 2014 na téma Pastorační výzvy pro rodinu v kontextu evangelizace. Všichni věřící jsou vybízeni k modlitbám na tento úmysl ve dnech předcházejících synodě i během dní.

Vatikán: Papež František vyhlásil neděli 28. září 2014 dnem modlitby za nadcházející biskupskou synodu. Ta se uskuteční ve dnech 5. – 19. října 2014 a jejím tématem budou „Pastorační výzvy pro rodinu v kontextu evangelizace“.

„Vyzýváme místní církve, farní společenství, instituty zasvěceného života, sdružení a hnutí, aby se ve dnech předcházejících synodním pracím i během synody modlily při slavení eucharistie i při jiných liturgických příležitostech,“ píše sekretariát synody v dopise rozeslaném všem biskupským konferencím. Věřící se mohou na tento úmysl připojit svou osobní modlitbou a především modlitbou v rodině.

Předkládáme Modlitbu za Synodu ke Svaté rodině, kterou připravil papež František, a některé přímluvy, jež se mohou použít při modlitbě věřících při nedělních mších svatých 28. září i během synodu. Samostatná intence se může připojit i při modlitbě ranních chval a nešpor. Doporučuje se také modlitba svatého růžence za synodní práce.

 

Modlitba za Synodu ke Svaté rodině

 

Ježíši, Maria a Josefe,

ve vás kontemplujeme

nádheru pravé lásky

a na vás se s důvěrou obracíme.

 

Svatá Nazaretská rodino,

učiň i naše rodiny místy společenství

a večeřadly modlitby,

autentickými školami evangelia

a malými domácími církvemi.

 

Svatá Nazaretská rodino,

kéž se už nikdy v žádné rodině nezažívá

násilí, uzavřenost a rozdělení,

kéž každý, kdo byl zraněn a pohoršen,

brzy pozná útěchu a uzdravení.

 

Svatá Nazaretská rodino,

kéž příští biskupská synoda

dokáže ve všech vzkřísit vědomí

posvátného a neporušitelného charakteru rodiny

a její krásy v Božím plánu.

 

Ježíši, Maria, Josefe,

naslouchejte naší prosbě a vyslyšte ji.

 

Návrh modliteb věřících (přímluvy)

Bratři a sestry,

oživováni vírou vznášíme jako rodina Božích dětí své prosby k Otci, aby se naše rodiny díky Boží milosti stávaly skutečnými domácími církvemi, kde se žije Boží láska a svědčí se o ní.

Modleme se společně a říkejme:

Pane, požehnej a posvěť naše rodiny.

Modleme se za papeže Františka: Pán ho povolal, aby předsedal církevnímu společenství lásky; kéž mu pomáhá při jeho službě pro jednotu biskupského sboru i celého Božího lidu.

Modleme se za synodní otce a za ostatní účastníky 3. Všeobecného mimořádného shromáždění biskupské synody: Kéž Duch Svatý osvěcuje jejich mysli, aby církev věrně podle Božího záměru odpovídala na výzvy týkající se rodiny.

Modleme se za ty, kdo mají v jednotlivých státech zodpovědnost za vládu: Kéž je Duch Svatý inspiruje k projektům, které uznávají hodnotu rodiny jako základní buňky společnosti podle Božího plánu, a kéž pomáhají rodinám v obtížných situacích.

Modleme se za křesťanské rodiny: Kéž Pán, který zpečetil manželské společenství svou přítomností, učiní z našich rodin večeřadla modlitby a intimní společenství života a lásky podle obrazu Svaté Nazaretské rodiny.

Modleme se za manžele, prožívající těžkosti: Kéž Pán, bohatý na milosrdenství, je skrze mateřskou pomoc církve s porozuměním a trpělivostí doprovází na jejich cestě odpuštění a smíření.

Modleme se za rodiny, které kvůli evangeliu musí opouštět své domovy: Kéž Pán, který s Pannou Marií a svatým Josefem zakusil exil do Egypta, je utěší svou milostí a otevře jim cesty bratrské lásky a lidské solidarity.

Modleme se za prarodiče: Kéž Pán, jehož přivítali v chrámě svatí starci Simeon a Anna, je učiní moudrými spolupracovníky rodičů při předávání víry a při výchově dětí.

Modleme se za děti: Kéž Pán života, který během své služby přijímal děti a ukazoval je jako vzor pro vstup do nebeského království, ve všech vzbuzuje úctu k životu a inspiruje k výchovným projektům v souladu s křesťanským pohledem na život.

Modleme se za mladé: Kéž Pán, který posvětil svatbu v Káni, jim dá objevit krásu svátostného a nerozlučitelného charakteru rodiny a kéž pomáhá snoubencům na cestě jejich přípravy na manželství.

Bože, ty, který neopouštíš dílo svých rukou, vyslyš naše prosby a sešli Ducha svého Syna, aby osvěcoval církev na začátku synodní cesty. Kéž kontempluje krásu pravé lásky, která září ve Svaté Nazaretské rodině, a naučí se od ní svobodě a poslušnosti, aby s odvahou a milosrdenstvím odpovídala na výzvy dnešního světa; skrze Krista, našeho Pána.

Autor: Ondřej Mléčka

Převzato z: http://tisk.cirkev.cz/ze-zahranici/nedele-28-zari-2014-bude-dnem-modliteb-za-biskupskou-synodu/

Zář 24

Zjevení Panny Marie ve Fatimě

Zjevení v portugalské Fatimě začalo v roce 1916 trojím zjevením anděla desetileté Lucii, devítiletému Františkovi a sedmileté Jacintě. Po této duchovní přípravě docházelo každý měsíc od 13. května do 13. října 1917 ke zjevením Panny Marie. Tento cyklus šesti zjevení byl ukončen slunečním zázrakem.

I když dětem zpočátku nikdo nevěřil a zažily krušné chvíle a výslechy, díky ochraně Panny Marie byly všechny komplikace a pomluvy překonány a tato mariánská zjevení po důkladném teologickém šetření byla uznána Církví jako pravá dne 13. října 1930.

Zjevení ve Fatimě začala v době, kdy v Portugalsku vládl mimořádně silný protináboženský duch a křesťanství bylo velmi pronásledováno. Fatimské události během roku po ukončení zjevení zcela změnily tuto negativní nábožensko-politickou situaci.

Již při prvním setkání anděl děti povzbuzoval k úctě k Bohu a v této souvislosti je naučil modlitbu:

Můj Bože, věřím v tebe, klaním se ti, doufám v tebe, miluji tě. Prosím tě za odpuštění pro ty, kteří v tebe nevěří, kteří se ti neklanějí, kteří v tebe nedoufají a tebe nemilují.

Při druhém setkání je velmi povzbuzoval k modlitbě a obětem. Řekl jim, že ze všeho mohou učinit oběti a nabídnout je Pánu.

Při třetím setkání je povzbuzoval k eucharistické úctě a naučil je následující modlitbu:

Nejsvětější Trojice, Otče , Synu a Duchu svatý, klaním se Ti v nejhlubší úctě. Přináším ti oběť Tvého drahocenného Těla, Krve, Duše a Božství našeho Pána Ježíše Krista, který je přítomen ve všech svatostáncích na celém světě, na usmíření za všechna pohanění, znesvěcování a za lhostejnost, která Ho tak uráží. Pro nekonečné zásluhy Jeho Nejsvětějšího Srdce a na přímluvu Neposkvrněného Srdce Panny Marie prosím Tě za obrácení ubohých hříšníků.

Dne 13. května 1917 se dětem poprvé zjevila Panna Maria. Uklidnila děti a na jejich dotaz řekla, že je z nebe. Požádala děti, aby přicházely po šest následujících měsíců vždy třináctý den, ve stejnou hodinu. Děti byly nadšeny její krásou.

Postupně Panna Maria děti žádala, aby se modlily růženec, konaly oběti a naučily se číst. Slíbila, že Jacintu a Františka brzy vezme do nebe.

Při zjevení 13. června žádala děti, aby se denně modlily růženec na počest Panny Marie Růžencové, a tak si vyprosily světový mír a konec války. Při tomto zjevení viděly děti vizi pekla. Řekla jim, že pro záchranu hříšníků je třeba rozšířit úctu k jejímu Neposkvrněnému Srdci.

Dále jim řekla:

”Budete-li dělat, co vám říkám, bude mnoho duší zachráněno a bude mír. Válka se chýlí ke konci. Jestliže však nepřestanete Boha urážet, začne ještě za pontifikátu Pia XI. další a horší válka. Až spatříte noc ozářenou neznámým světlem, pochopte, že je to znamení, že Bůh chce potrestat svět za jeho zločiny válkou, hladem, pronásledováním Církve a Svatého otce. Aby se tomu zabránilo, přijdu a budu požadovat, aby Rusko bylo zasvěceno mému Neposkvrněnému Srdci a aby každou první sobotu v měsíci byla konána smírná svatá přijímání. Splníte-li mé přání, Rusko se obrátí a budete mít mír. Jinak Rusko rozšíří své bludy po celém světě a nastanou války a pronásledování Církve. Mnoho dobrých lidí bude umučeno, Svatý otec bude mnoho trpět a četné národy budou zničeny. Nakonec bude moje Neposkvrněné Srdce triumfovat. Svatý otec mi zasvětí Rusko, to se obrátí a svět bude mít na určitý čas mír.”

Během tohoto zjevení Panna Maria požádala, aby při modlitbě růžence říkaly po každém desátku:

O, můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás od pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které Tvého milosrdenství nejvíce potřebují.

Fatimská zjevení Panny Marie pronikají dějiny celého 20. století a ukazují lidstvu další cestu. Ještě před vypuknutím Velké říjnové revoluce ukazují na Rusko a na to, jakou mimořádnou roli sehraje v dějinách 20. století. Nebude-li slyšen hlas Matky Boží, bude Rusko šířit bludy po celém světě, bude vyvolávat války, pronásledování Církve a Svatého otce. Panna Maria proto žádá zasvěcení světa svému Neposkvrněnému Srdci, zvláště pak Ruska. Předpovídá nejenom brzký konec I. světové války, ale, pokud se lidstvo neobrátí, i vypuknutí II. světové války. Velká část toho, co Maria předpověděla, se již stala. Ale příslib, že nakonec její Neposkvrněné Srdce zvítězí, v sobě chová naději. Náhlý pád komunizmu je součástí tohoto vítězství. Pro zachování míru ve světě je však potřeba důsledněji naplňovat Mariiny výzvy k obrácení a modlitbě růžence.

Vztah papežů k Fatimě

  • Dne 31. 10. 1942 Pius XII. zasvěcuje svět Neposkvrněnému Srdci Panny Marie v rozhlasovém přenosu do Portugalska na závěr oslav 25. výročí zjevení.
  • Dne 8. prosince 1942 obnovuje Pius XII. toto zasvěcení v bazilice svatého Petra za účasti věřících.
  • V roce 1952 zasvěcuje Pius XII. Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.
  • V roce 1964 papež Pavel VI. obnovuje během koncilu zasvěcení a posílá Zlatou růži do baziliky Panny Marie ve Fatimě.
  • Dne 13. května 1967 přichází Pavel VI. jako prostý poutník do Fatimy.
  • Dne 13. května 1981 byl atentát na Svatého otce Jana Pavla II.
  • Dne 13. května 1982 přijíždí Svatý otec do Fatimy poděkovat Panně Marii za záchranu života.
  • Dne 25. března 1984 papež v jednotě se všemi biskupy světa (vyzval prostřednictvím nunciatur všechny biskupy, aby spolu s ním tento úkon realizovali) obnovil zasvěcení světa Panně Marii před její sochou přivezenou z Fatimy. Současně jeden biskup z pověření papežem vykonal toto zasvěcení tajně v samotné Moskvě. Bylo to za situace pro svět velmi nebezpečné. Závěrečná slova prosby o záchranu pronášel papež doslova jako výkřik s maximální intenzitou hlasu. Zněla takto: ”Ó Neposkvrněné Srdce, pomoz nám zvítězit nad zlem, které tak snadno podmaňuje naše srdce. Jeho nedozírné následky zatemňují naši dobu a zatarasují cestu naší lepší budoucnosti. Ano, ať se projeví ještě jednou v dějinách světa nekonečná spásná moc vykoupení, moc milosrdné lásky. Ať zastaví zlo, ať promění svědomí v Tvém Neposkvrněném Srdci, ať se zjeví pro všechny světlo naděje. Amen.”
  • Naposledy byl Svatý otec ve Fatimě 13. května 1991, tedy už po pádu komunizmu. Při této příležitosti vyslovil následující myšlenky: “Dnes jsme zde, abychom Ti poděkovali, protože jsi nás vždycky slyšela. Ukázala jsi se být Matkou, Matkou Církve, která jako misionářka jde se svým posláním po cestách světa vstříc třetímu křesťanskému tisíciletí. Jsi Matkou lidí, která jsi nás svou neustálou ochranou uchránila nenapravitelných pohrom a zničení. Matko má, vždy, a zvláště onoho 13. května 1981, jsem cítil, jak jsi mi nablízku svou pomocí… Totus tuus. V kolegiální jednotě s pastýři, ve společenství s veškerým lidem Božím, rozptýleným po celém světě, i dnes obnovuji Tobě synovské odevzdání lidského rodu. S důvěrou se Ti všichni svěřujeme. Chceme s Tebou následovat Krista, Vykupitele člověka. Ať nás nezatěžuje únava, ať námaha nezpomaluje náš krok, ať potíže nesnižují odvahu a smutek ať neodnímá radost v srdci. Ty, Maria, Matko Spasitele, ukaž, že i nadále jsi Matkou všech. Bdi nad naší poutí životem. Učiň, abychom plni radosti spatřili Tvého Syna v nebi. Amen.”

Převzato z : http://www.verite.cz/ru/fatima

 

Lis 13

DEFINICE ODPUSTKU

ODPUSTEK je odpuštění časného trestu od Boha za hříchy, odpuštěné již co do viny (ve svátosti smíření).

Odpuštění získává řádně disponovaný věřící po splnění stanovených podmínek skrze činnost církve, která jako služebnice vykoupení autoritativně rozděluje a přivlastňuje z pokladu zadostiučinění Krista a svatých. (kan. 992 CIC)

Smyslem odpustků není pouze pomoci věřcím odčinit tresty za hřích, ale také povzbudit je ke skutkům zbožnosti, pokání a lásky.

ROZDĚLENÍODPUSTKŮ

Odpustek je částečný nebo plnomocný podle toho, zda osvobozuje z časného trestu z části nebo úplně (kan. 993).

Plnomocnýodpustekodpouští celý časný trest za hřchy, které byly již vyznány ve svátosti smíření a odpuštěny co do věčného trestu.

Čátečný odpustekodpouští část časného trestu.

Toto rozdělení plnomocný/částečný pochází z období středověké církve, kdy se při svátosti smíření udílelo tzv. tarifní pokání, jež trvalo delší dobu (např. 50 dní postu o chlebu a vodě). Částečný odpustek, např. „odpustek 40 dní“, smazával 40 dní tohoto pokání. Kajícník tedy mohl svůj časný trest za hřch, v našem příkladě 50 dní postu o chlebu a vodě odčinit splněním podmínek pro odpustek, který sňal část jeho trestu (např. odpustkem skutku milosrdenství). Přpomínám ovšem, že šlo o odpuštění časného trestu, nikoliv odpuštění hřchu jako takového (viny). V současné době se určování částečých odpustků časovým vyměřením (čtyřicetidenní odpustek) nepoužvá. Pokud někdo se „zkroušeným srdcem“ plní podmínky pro získání částečných odpustků, pak kromě odpuštění části časného trestu získává na přímluvu církve i odpuštění viny (netýká se pochopitelně viny těžkých hříchů, u kterých musí předcházet svátost smíření).

OBECNÉ PODMÍKY PRO ZÍSKÁNÍ ODPUSTKŮ

1. křest v katolické církvi

2. nebýt v kanonickém trestu

3. být ve stavu milosti, a to alespoň na konci vykonání předepsaných skutků (např. odpustek vázaný na konání několikadenních duchovních cvičení získává i ten, kdo příjme svátost smíření až na konci cvičení).

4. mít úmysl odpustek získat

5. splnit skutky předepsané pro získání odpustků

Každý věřící může získat plnomocné či částečné odpustky buď pro sebe, nebo za duše v očistci. Nelze je získávat pro jiné žijící osoby.

PODMÍKY PRO ZÍSKÁNÍ ODPUSTKŮ

Pro získání PLNOMOCNÝH ODPUSTKŮ platí tyto podmínky:

1. svátost smíření

2. svaté přijímaní

3. modlitba na úmysl papeže (Otčenáš a Zdrávas Maria, popř. jiná modlitba)

4. nemít zalíbení ani v lehkém hříchu

5. vykonání skutku předepsaného pro získání odpustku.

Pokud chybí plná dispozice (např. nejsou splněny všechny první čtyři podmínky), získává člověk pouze ČÁTEČÝODPUSTEK, nikoliv plnomocný. První tři podmínky je třeba splnit zároveň, před nebo po vykonání předepsaného skutku pro získání, a to v rámci „několika dní“, přčemž je velmi vhodné, aby body 2 a 3 (svaté přijímání a modlitba na úmysl papeže) byly splněny přímo v den konání skutku předepsaného pro získání odpustku. Svátost smíření tedy není nutná přímo v den získání odpustku, ale je třeba ji vykonat v rozmezí „několika dnů, přičemž normy nestanovují, o kolik dnů se jedná.

Rozhodně by tato doba neměla přesáhnout 1 měsíc. Normy také mluví pouze o svatém přijímání, to je v ideálním případě možné přijmout během mše sv., pokud není možné se bohoslužby účastnit, tak i mimo mši sv.

Získání odpustků během „dušičkového týdne“:

1. 11. – Slavnost Všech svatých

1. svátost smíření (v rozmezí „několika dnů)

2. svaté přijímání (nejlépe v ten den)

3. modlitba na úmysl papeže (nejlépe v ten den)

4. nemít zalíbení ani v lehkém hřchu

5. vykonání skutku předepsaného pro získání odpustku: v kostele nebo na hřbitově se pomodlit modlitby Věřím v Boha, Otče náš a Sláva Otci.

2. 11. – Památka všech věrnýh zemřelých

1. svátost smíření (v rozmezí „několika dnů)

2. svaté přjímání (nejlépe v ten den)

3. modlitba na úmysl papeže (nejlépe v ten den)

4. nemít zalíbení ani v lehkém hřchu

5. vykonání skutku předepsaného pro získání odpustku: v kostele nebo na hřbitově se pomodlit modlitby Věřím v Boha, Otče náš a Sláva Otci.

(tedy to samé jako 1. 11.)

Od 3. 11. do 8. 11. – „dušičkový oktáv“

1. svátost smíření (v rozmezí „několika dnů)

2. svaté přjímání (nejlépe v ten den)

3. modlitba na úmysl papeže (nejlépe v ten den)

4. nemít zalíbení ani v lehkém hřchu

5. vykonání skutku předepsaného pro získání odpustku: pouze na hřbitově se pomodlit modlitby Věřm v Boha, Otče náš a Sláva Otci.

(na rozdíl od předešlých dvou dní je získání odpustku vázáno pouze na návštěvu hřbitova). Pokud chybí plná dispozice, tedy není některý z vypsaných bodů splněn, pak se získává pouze částečný odpustek.

Další možosti získání odpustků
Toto jsou podmínky pro získání odpustků platné během „dušičkového oktávu“, ovšem příležitostí k jejich získání je během roku mnohem více. Pro kompletní přehled je dobré nahlédnout do Enchidirionu odpustků z roku 1999, vydaného česky MCM 2000. 

Dovolím si jednu malou poznámku na závěr:

Odpustky nemáme chápat jako „obchodování“ s Bohem, kdy si za splnění určitých podmínek „kupuji“ spásu. To trošku souvisí s povrchní a možná zploštěnou presentací pojmu milosti a vykoupení v nominalistické teologii, která využila ne zrovna šťastný obraz směnného obchodu mezi člověkem a Bohem. Správně pochopený smysl odpustků má vést k prohloubení a opravdovosti života, realizaci vnitřího obrácení a aktualizaci přikázání lásky vůči Bohu a bližímu. Někdo řekne, že to jsou všechno naprosto přirozené aktivity křesťana. V pořádku. Někdo má zase rád, když se mu občas připomene, co vše má dělat…

převzato z: http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=2342
Petr Šikula