Pondělí, 25 listopadu, 2024
Kronika akcí

CYKLOVÝLET DO OLEKSOVIC, 25. – 29.8.2008

Poslední prázdninový týden jsme my – knínický sboreček + další nadšenci ze Šebetova, Cetkovic, Vážan a Uhřic – prožili v nám už známých Oleksovicích. Stejně jako loni, i letos jsme kola střídali s vlakem. Tentokrát na nás nečekaly vražedné kopečky a kopce, ale krásná poklidná rovina kolem Pálavských vrchů. (Ale bez pár kopečků se to taky neobešlo).

Do Oleksovic jsme dorazili kolem čtvrté, ujeto jsme měli asi 40 – 50 km. Po přivítání s panem Šmeralem (jáhen Petr Šmeral, který je již několikátý rok správcem fary v Oleksovicích) a ubytování jsme strávili příjemný večer u táboráku. Potom jsme ještě zhlédli naši natočenou scénku z farního dne (pohádku Lotrando a Zubejda), koukli na pár fotek z našich mladých let a šlo se do hajan.

Den jsme vždy začínali a končili modlitbou breviáře.

Příští dny jsme zaplnili prací – pomáhali jsme panu Šmeralovi kopat kanalizaci, kterou bude sváděna dešťová voda z kostela. Každé dopoledne a část odpoledne jsme si pořádně mákli, ale dobrý pocit z pomoci nám nesebralo ani parné počasí.

Navíc nás čekaly dva super výlety. Ve středu odpoledne nás vzal pan Šmeral do Lechovic. Kromě kostela, který jsme si prohlédli už minulý rok, jsme navštívili velký vinný sklep. Prováděl nás sám pan Šmeral a poučil nás o hodně zajímavých věcech ohledně vína. Zpátky jsme se vraceli obtěžkaní lahvemi vína, které někteří z nás koupili jako dárek domů.

Ve čtvrtek odpoledne jsme zase vyrazili k Dyjské přehradě, kde jsme se krásně vyřádili ve vodě. Večer už na nás čekal závěrečný táborák a v pátek ráno jsme se pakovali, uklízeli a jelo se domů. Celkově jsme najeli okolo 170 km.

Velký dík patří panu Šmeralovi, že si na nás našel čas a připravil nám krásnou adoraci, na které jsme zpívali. Mně se moc líbila a myslím, že každému z nás něco dala. Také jsme s ním mohli prožít bohoslužbu slova, při níž nám ukázal, jak je důležité dávat ostatním lidem dobrý příklad svým životem.

Tento cyklovýlet byl krásným zakončením prázdnin. Díky za něj patří hlavně Bohu a také Peti a Mirkovi, kteří se nebáli vzít si na starost bandu puberťáků