POUŤ RODIN ŽĎÁR, 18.8.2012

Pokoj i nepokoj na Pouti rodin

Již podeváté se konala Pouť rodin brněnské diecéze do Žďáru nad Sázavou. Z naší farnosti se zúčastnila pěkná řádka rodin. Ta naše rodinka dorazila na místo brzy, před devátou hodinou, kdy v místě konání akce (na sportovním stadionu) vládl onen pokoj z nadpisu. Po šedesátikilometrové cestě strávené v autě nás ve Žďáru přivítaly příjemné sluneční paprsky, všude klid a mír. Mladí účastníci CSM pomalu přicházeli, ale nikde žádná tlačenice, hluk nebo něco jiného, co by se dalo na setkání takového množství lidí čekat. Našli jsme si místečko na trávě, aby naše batolící děti strávily očekávané dopoledne co nejpříjemněji. Pomalu se stadion plní a sluníčko začíná připalovat. Program na hlavním podiu byl asi takový: modlitba, katecheze otce biskupa Pavla Posáda a potom mše sv. sloužená otcem biskupem Vojtěchem Cikrlem. Přiznávám, že z tohoto celého programu jsem postřehla velmi málo. Potřeby dětí nás rodiče zaměstnávaly poměrně dost a navíc stále teplejší ovzduší narušovalo onen pokoj z úvodu. Proč mluvím o pokoji? Celé setkání mladých mělo motto: „Ovocem Ducha je láska, radost a pokoj…“. A tématem katecheze i homilie byl právě „pokoj“. O to málo, co jsem zaslechla, a oslovilo mě, se ráda podělím:

– Pokoj je bratr radosti

– Pokoj je dar a výzva

– O pokoj prosme Ducha svatého

– Pokoj ústy hlásejte, v srdci chovejte!

Možná toto setkání není o tom pochytat moudra, možná to má být prostě „setkání“. O setkání s přáteli, kamarády, dávnými známými, i lidmi neznámými totiž nebylo nouze. Někdy mi udělalo radost krátké popovídání „jak se daří“, „co je nového“, jindy mě potěšil pozdrav a nejčastěji mě oslovil jen němý úsměv.

Ale teď už pojďme dál. Čas se přehoupl přes poledne a sluníčko pálilo stále víc. Přišla únava, a tak pokoj v nás i mezi námi se pomalu měnil na nepokoj… ale to jen chviličku :-). Přece jsme si nemohli zkazit tak vzácný den! Někdo se tedy vydal na poutní trasu se zajímavými zastaveními – ta naše dva a půl kilometrová vedla osvěžujícím prostředím lesní cestou kolem rybníka, jiní strávili odpoledne v areálu bývalého kláštera s bohatými aktivitami pro děti, a později také programem na pódiu. Nakonec přišel otec biskup Vojtěch, krátce k nám promluvil, připomněl školákům jejich brzký návrat do školy a všem nám požehnal. A tady, v krásném zeleném svěžím prostředí dvora a zahrady kláštera se mohl rozhostit jedině pokoj…

A na závěr? – snad jsme my, rodiny, byli dobrým příkladem pro mladé účastníky CSM, kteří se možná teď, možná za pár let budou rozhodovat o přijetí svátosti manželství, o přijetí dětí…Byl to náš úkol na tomto setkání – být svědectvím – snad jsme obstáli.

A ještě nabízím některé z textů k zamyšlení, které nás provázely na poutní trase:

„Nenarodil jsem se z maminčina lůna,
ale z jejího srdce.
Jsem totiž adoptovaný“. My všichni jsme se narodili z Božího probodeného srdce.

Touha po štěstí, kráse a lásce, která dokáže až po okraj naplnit naše srdce, je ve skutečnosti stesk po ráji. Tam je náš pravý domov.

Pro děti:

Co je to ráj? Je jako srdíčko plné radosti a dlouhatánské prázdniny.
A kde je? Tam, kde se Pán Bůh s námi směje.