VÝLET DO DOLNÍCH KOUNIC s otcem generálním vikářem Jiřím Mikuláškem

Při svěcení kapličky a kříže v Oleksovicích jsme se blíže seznámili s otcem Mikuláškem, který se s námi mladými chtěl podělit o historii a krásu místa zvaného Rosa Coeli = Růže Nebeská.

Peťa s otcem domluvili termín 27. října. Naše čtrnáctičlenná výprava vznikla složením mladých z Knínic, Vážan, Šebetova, Uhřic i Cetkovic. Společně jsme v 7.17 nasedli na vlak směr Brno a pak Moravské Bránice. „Odtud 2km pěšky do Dolních Kounic“ – hlásil Mirek, náš navigátor. Trasa se prodloužila minimálně na 4km, ale nikomu z nás to zas tak nevadilo. Kolem půl jedenácté jsme konečně našli náš cíl – klášter Rosa Coeli, který hned na první pohled zaujme – nemá totiž střechu. V historii byl vypálen, a tak z něj zbyly jen mohutné holé zdi a vnitřek vyplňuje teď ještě zelená tráva.

Podle našich informací měly přijet i mladí z jiných farností. Ale kdo ví proč, že nepřijel. Zkrátka jsme tam byli jen my, otec Mikulášek, 2 páni faráři, maminka se synem a jeden starší pán. I tak to byl krásný den.

V 11 hodin jsme slavili mši svatou v prostorách, kde střecha náhodou je, pak jsme se nadlábli ze svých zásob a ze zásob cukroví otce Mikuláška. Po chvíli siesty jsme prošli všechny chodby, chodbičky, sakristii a věžičky, které zde byly. A to už na nás čekala hra – jak jinak než o svatém Pavlovi, kterému je rok 2008/2009 zasvěcený. Po trojicích jsme se rozeběhli po celé Rosa Coeli a hledali otázky, na které bylo trošku těžší najít odpovědi ve svých hlavách, ale nakonec se všem podařilo, a mohli jsme si vybrat nádherné plakáty zvířat. Potom následovala autogramiáda slavného otce generálního vikáře, který nám tyto plakáty věnoval. Dojedli jsme koláčky, zazpívali si písničky, udělali společné foto, poslechli si večerníček na dobrou noc a vtipy od humorně naladěného otce a šupajdili jsme na vlak.

Byl to nádherný prázdninový den strávený zas trošku jinak s tvářemi známými i neznámými – teď už vlastně taky známými v nádherném prostředí zasvěceném Panně Marii.